Proč nezůstat s tím kdo vás miluje, když ten koho milujete vy je pryč...

Červenec 2009

Ahojda Lidičky

28. července 2009 v 13:49 | Ivetk@ |  .:I am Ivi:.
Ahojda lidičky chtěla bych se vám omluvit že jsem tady teď delší dobu nebyla ale o víkendu byla Benátská noc kterou jsem si prostě nemohla nechat ujít... bylo to tam fakt peckový až na to bláto :D

No a co se týče mých MF tak se je budu snažit dopsat... ale nevím kdy včera jsem trochu slavila a pak dělala pěkný hlouposti takže dnešní ráno bylo docela krutý... :-(

Šťastně i po smrti - Kapitola 6. Emoce...

9. července 2009 v 3:15 | Ivetk@ |  MF Šťastně i po smrti
Tak konečně další kapitola povídky... teď jsem nějak neměla časek psát ale na další kapče už se pracuje...

Z pohledu Jaspera...

Poslední týdny byly nesnesitelné cítil jsem strach všech v domě bylo to pro mě strašně depresivní ale všechen ten strach se nevyrovnal Bellině bolesti. Nechtěl jsem se jí stranit ale být s ní v jedné místnosti déle jak hodinu byli pro mě muka. Vidět jak jí bolest z Edwardova odchodu trhá na kusy trhalo i mě s ní. Nejdřív jsem se snažil Edwarda pochopit ale teď jsem teprve viděl jakou udělal hloupost a že za to platí jiní. Esme byla smutná ale necítila se tak sama, měla Carlislea který jí byl oporou ale Bella neměla takovou spřízněnou duši, ačkoliv se jí moje milovaná Alice snažila zvednout náladu nedařilo se jí to. Měl jsem na Edwarda vztek za ní. Potom co Volturiovi rozhodli o svém příjezdu byla v domě ještě temnější nálada.

Seděli jsme v hale a čekali co se bude dít, cítil jsem Bellinu nervozitu a strach. Snažil jsem se aspoň trochu stimulovat náladu v místnosti ale dávalo mi to hodně zabrat. Volturiovi se objevili ve dveřích a moje snahy byly záhy naprosto zbytečné. Bella seděla na pohovce mezi Emmettem a Rose, byla bledá skoro mi přišlo že snad ani nedýchá jen její pocity mi ukazovali co se v ní odehrává. Za Demetrim a Felixem vstoupili dovnitř Jane a Alec za kterými už byl Aro, Caius a Marcus bylo jich hodně snad cela Voltera. "Carlisle, tak rád tě vidím." promluvil Aro na Carlisle jen co se rozhlédl po pokoji. "Taky tě rádi vidíme Aro." odpověděl Carlisle za nás za všechny. Cítil jsem to napětí a nejvíc ho vycházelo od Belli ale pocitů tam bylo víc, Felix byl obezřetný všechny si nás měřil pohledem, Jane byla netrpělivá oproti nim Aro doslova zářil nadšením. Pohledy všech nově příchozích upírů se začali upírat na Bellu její nervozita a strach se tím ještě znásobili, snažil jsem se jí zase uklidnit ale nemohl jsem se v tomhle pocity přeplněném pokoji soustředit. "Bello, ty mě nepřestáváš překvapovat nejprve tvoje dokonalá imunita vůči naším darům a teď dokonce čekáš dítě s upírem." Promluvil Aro tentokrát k Belle. Srdce se jí rozbušilo jako o život. "Ale nikde nevidím Edwarda to od něj není moc hezké že se opozdil." pronesl Aro a já pocítil jeho radost z Edwardovi nepřítomnosti. Jako by moc dobře věděl, že Edward odešel. Můj pohled zabloudil k Alici a docela mě zarazil její výraz, všichni se tvářili vážně ale Alice se usmívala, jen na krátkou chvíli se naše pohledy setkali a já mohl nahlédnout do její vyze.
"Edward vstupuje do zadních dveří prochází kuchyní až do haly a sedá si vedle Belli."
Hned jsem pochopil proč se Alice tak usmívala jen jsem se bál Belliny reakce. Dál jsme seděli v hale a poslouchali Arovu snahu o divadílko. Dveře do haly se otevřeli a Edward vstoupil dovnitř. Pohledy všech přítomných upírů se upřeli na něho. "Omlouvám se Aro, že jsem se zdržel ale musel jsem ještě něco zařídit." Pronesl klidným hlasem Edward. Teď už ale musel zasáhnout ačkoliv jsem se snažil držet na uzdě emoce všech v místnosti teď to potřebovala hlavně Bella, snažil jsem se jí držet v jakési bublině klidu a harmonie.

"Edwarde, konečně si tady už jsme se báli, že nepřijdeš." Oslovil ho Aro. Emmett se zvedl a sedli si před Rose na zem, bylo jasné že chtěl Edwardovi uvolnit místo. Edward obešel gauč, sedl si vedle Belli a stiskl její ruku ve své jako by se nic nestalo. Podívala se na něj s šokovaným výraz který se marně snažila zamaskovat. Zatím se rozhovor nijak významně nevyvíjel Aro a Carlisle začali vzpomínat a já čekal na správnou chvíli kdy si s Edwardem promluvím. "Doufám že mě omluvíte ale půjdu si lehnout jsem unavená a není mi moc dobře." Oznámila Bella a snažila se zvednout ze sedačky. Rose jí chtěla pomoci se zvednou to už ale Edward stál a snažil se jí podpírat. "Rose můžu tě poprosit...." Nemusela ani doříct co chtěla, byl čas krmení mojí malé neteře. "Jistě Bello." Odpověděla Rose a zmizela v kuchyňských dveřích. Vyjít schody Belle dělalo čím dál tím větší problém a Edward se jí snažil pomoci. Dveře pokoje se otevřeli a zase zavřeli. "Teď se Edward může těšit na setkání semnou, tohle mu jen tak neprojde. Ty muka co musela Bella prožít si Edward nemůže ani představit ale já mu s tím pomůžu." Pomyslel jsem si a bylo mi jasné že mě Edward slyší.

Pozdě večer jsme seděli s Alicí v našem pokoji Volturiovi byli na lovu se zbytkem rodiny v domě jsme zůstali jen já s Alicí a Edward s Bellou. "To je skvělé že se Edward vrátil." Pronesla Alice zatím co pobíhala mezi ložnicí a šatnou. "A myslíš že teď tady zůstane? Chová se jak malej kluk, nemá žádnou zodpovědnost." Odpověděl jsem naštvaně. "Jaspere, on ví že udělal chybu ale Bella mu odpustí, už jsem to viděla." Vedla si Alice svou dál. "A viděla si taky co pro něj chystám já?" Zeptal jsem se. Zastavila se mezi dveřmi s nějakým kouskem oblečení "Ano viděla ale to není správné." Bránila ho a zase se dala do pobíhání z jedné místnosti do druhé. "Jak ho můžeš takhle bránit, kdybych odešel já a pak se vrátil…" Nestihl jsem ani dokončit větu. "Kdyby si to udělal ty tak si tě najdu a vlastnoručně ti vylepším obličej." Křikla na mě Alice z šatny. "No a o tom mluvím, Bella tohle udělat nemůže tak já si s ním popovídám." Pronesl jsem. Alice přišla z šatny v saténové noční košilce a sedla si mi na klín. "Jazzi, my se jim do toho ale plést nemůžeme." Snažila se mě přesvědčit abych upustil od svého plánu seřvat Edwarda. Její taktika by na mě za jiných okolností určitě zabrala ale tentokrát ne. Moc dobře věděla co jsem prožíval celých těch devět měsíců. "No od tebe to sedí, ty si jim naplánovala i svatbu ještě než mu řekla ano." Dělal jsem si z ní legraci. "Ty jeden…" Chtěla mě odstrčit a vstát ale to jsem jí nemohl dovolit. Než se stihla nadát ležela na posteli a já se skláněl nad ní. "Nechci se s tebou hádat stejně to nemá cenu, ty víš že to udělám ať se ti to líbí nebo ne." Řekl jsem jí pak se sklonil a začal jí líbat. V tu chvíli nám bylo úplně jedno všechno kolem nás, Alice už neměla potřebu se dohadovat a mě byl teď Edward naprosto ukradený, ale věděl jsem jistě že zítra jdeme s Edwardem na lov tam budeme mít času dost…