Proč nezůstat s tím kdo vás miluje, když ten koho milujete vy je pryč...

Šťastně i po smrti - Kapitola 1. Zlom...

7. května 2009 v 8:39 | Ivetk@ |  MF Šťastně i po smrti
První kapitola mojí nové povídky z pohledu Belli...

Dny za posledního půl roku my připadali pořád stejné, neviděla jsem žádné odlišnosti můj pokoj se neměnil a tak jsem ani nemohla nic poznat. Ze svého pokoje v domě mé nové rodiny jsem moc nevycházela nestála jsem o to vidět jak mě všichni litují a snaží se mě rozveselit, nechtěla jsem se smát, nebyl k tomu důvod. Alice se mě snažila každý den nějak pobavit a konečně vytáhnout ven. Denně sedávala na kraji mé postele a prosila mě abych konečně vyšla ven, jenže já neměla sílu ani vstát. Nedokázala jsem se přimět začít znovu žít bez něj. Alici se lehce mluvilo o překonání bolesti ale jí Jasper neopustil, to já jsem sama a dokonce čekám dítě s upírem...

Edward mi před půl rokem řekl, že to co stalo je moc vážné a nebude to jednoduché pak prostě odešel, nechal mě na všechno samotnou. Prý si musí sám pořádně promyslet co bude dělat dál. "A my? Co bude s námi? Sakra jsme jeho rodina!" Těch prvních pár dnů po Edwardově odchodu jsem jenom ležela schoulená na posteli v naší ložnici a brečela, nedokázala jsem zastavit slzy. Jenže smutek brzy přešel ve vztek a Jasper mě musel nejednou uklidňovat protože jsem nezvládala svoje emoce sama. Záchvaty splínu střídali záchvaty vzteku měla jsem chuť něco rozbít vybít si tu zlost ale nešlo to. Vztekat jsem se nesměla abych tomu drobečkovi nějak neublížila. Začala jsem si uvědomovat, že vztek mi Edwarda nevrátí takže jsem se naprosto soustředila jenom na dítě, naprosto jsem se k němu upnula a stalo se pro mě vším, celý můj dosavadní život se točil jenom kolem Edwarda ale to se muselo změnit.

Pak konečně přišel ten zlom rozhodla jsem se žít dál, Edward sice odešel ale moje nová rodina tady semnou zůstala a já se měla za tři měsíce stát matkou kterou bude moje dítě potřebovat. Rozhodla jsem se odstěhovat si svoje věci z Edwardova pokoje protože mi ho to moc připomínalo a nemohla jsme tam být aniž bych na něho nevzpomínala a nepůsobila si tím jen další bolest. Esme s Alicí pro mě a miminko zařídili nový pokoj který byl jenom náš bez bolestných vzpomínek. Alice se naprosto vyžívala v nakupování oblečků, hraček, nábytku a všeho ostatního zařizování. Rose se stala mým osobním strážcem kdykoliv jsem potřebovala s něčím pomoci byla tam. Znala jsem její příběh a věděla jak strašně moc by chtěla mít svoje vlastní dítě a když už nemohla mít svoje chtěla být aspoň tetou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lucius Lucius | Web | 9. května 2009 v 19:58 | Reagovat

Moc krásná kapitola. Honem další :)

2 JaniCZka JaniCZka | Web | 9. května 2009 v 23:18 | Reagovat

Nějakej hlubokej rozbor nečekej, je to přeci začátek,... ale začetla jsem se.. Teď nevim, na kterou FF se těším víc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama