Proč nezůstat s tím kdo vás miluje, když ten koho milujete vy je pryč...

Šťastně i po smrti - Kapitola 4. Návštěva...

25. května 2009 v 18:25 | Ivetka |  MF Šťastně i po smrti
Další kapča... opět z pohledu Belli...

Týden utekl jako voda a po Edwardovi nebyli pořád ani stopy jenže Volturiovi už byli nedaleko. Seděla jsem nahoře u sebe v pokoji a čekala až konečně přijdou tolik jsem se bála co se bude dít a jak to všechno vlastně skončí. Jedna část mého já si přála aby se Edward vrátil a byl tady semnou ale moje druhá část nechtěla aby mě musel Edward pořád zachraňovat. Nestála jsem o jeho soucit a lítost rozhodl se odejít a já nechci aby tady s námi byl proti své vůli. Poslední týden jsem si začala pohrávat s myšlenkou přece jen odjet do Voltery, kolik problémů by se tím vyřešilo. Edward by se vrátil ke svojí rodině, k žádnému boji by nedošlo a já už bych nepůsobila žádné problémy těm které miluju. Tenhle plán ale nemohl vyjít, Alice a s ní i celá rodina byla proti tomu ale já věděla, že když svůj plán přednesu před Volturiovými jako svojí volbu nebudou s tím moc nic udělat tím je ochráním. Teď jsem mohla jenom čekat, nikdo z rodiny netušil jak to dopadne a jestli Edward příjde ani Alice nedokázala s určitostí potvrdit jak to bude všechno pokračovat jednak kvůli vlkodlakům kteří ji oslepovali a taky protože ještě nepadlo rozhodnutí. To byla moje jediná šance dokud je Alice slepá můžu vymýšlet svůj plán.

Seděla jsem nahoře v pokoji když se můj mobil rozezvonil okamžitě jsem podle vyzvánění poznala, že je to Jacob. Tak dlouho jsme se neviděli aspoň že existujou ty telefon. Zvedla jsem telefon. "Ahoj Jaku." pozdravila jsem ho. "Ahoj Bells, tak jak se máš?" Ptal se mě Jacob. Věděl o mém stavu sice ho neschvaloval ale nemohl s tím už nic udělat. "Mám se dobře a co ty?" Ptala jsem se ho na oplátku. "Mám se fajn ale kvůli tomu si mě asi nesháněla nebo si chtěla jen tak hloupě tlachat?" Chtěl vědět Jacob. Znal mě až moc dobře. "No, mám prostě strach bojím se jak to všechno dopadne. Volturiovi jsou skoro tady a já nechci aby došlo k boji. Ty si to nedovedeš představit ani by k boji nemuselo dojít pokud by Aro chtěl Jane a Alec by nás všechny vyřídili během mrknutí oka." Chrlila jsem na Jacoba svoje pochybnosti. "Bello to bude dobrý, ta vaše vědma přece nevidí žádný boj tak se uklidni mysli na toho prcka. Já vím je to sice dítě tý pijavice ale je to taky část tebe a tebe miluju." Řekl mi Jacob. Věděla jsem co ke mě cítí ale myslela jsem si že jeho city ochabnou až se vdám a teď jsem dokonce těhotná a on mě stejně miluje i s dítětem svého nepřítele a soka. Věděla jsem co všechno láska dokáže bez ní bych Edwardovi neodpustila jak mě tehdy opustil ale věděla jsem, že když se vrátí teď je tady pořád šance že mu odpustím jenže on se nevrátí. "Jacobe ty jsi neskutečný, dokážeš pochopit, že tohle není jako tehdy s těmi novorozenými? Volturiovi jsou cvičení celá staletí, copak nikdo nevidíte, že v boji proti nim nemáme šanci?" Nedala jsem se odbít a dál jsem se mu snažila ukázat kolik nebezpečí nám hrozí. "Bello, no tak věř nám trochu tohle zvládneme a stejně ještě není rozhodnuto jak řekla ta tvoje kamarádka tak buď v klidu oni sami nevědí co se stane až sem přijdou. Problémy řeš až nastanou i když ty je neřeš vůbec mysli chvíli na sebe, a když nedokážeš myslet na sebe mysli na svoje dítě." Uklidňoval mě Jacob. "Dobře tedy ale musíme mít nějaký plán kdyby to nevyšlo." Dodala jsem. "Neboj my něco vymyslíme ale tebe jim určitě nedáme." Pronesl Jacob a mě jako by se najednou udělalo špatně měla jsem před očima scénu kde byli všichni mí blízcí mrtví jen pro moji záchranu. Okamžitě jsem se snažila ten obraz vymazat ze své mysli. "Bello?" Mluvil na mě Jacob nervózním hlasem z telefonu. "Promiň nějak jsem se zasnila." Odpověděla jsem. "Jo nevymlouvej se zase vymejšlíš nějaký šílený plány jako tehdy s tím úlomkem kamene co?" Ptal se. "No tak jo Jacobe dostal si mě." Pronesla jsem. "Bello buď hodná slib mi to." Prosil Jacob. "Dobře slibuju budu hodná." Slíbila jsem mu. "Proč není všechno jako dřív tehdy to bylo všechno tak jednodušší." Pronesl smutně Jacob. "Já vím ale už se to stalo tak to musíme brát jak to je." Odpověděla jsem mu. "Je mi to líto Bello ale budu muset končit jinak asi usnu, máme teď nepřetržité hlídky je to docela záhul." Oznámil mi Jacob. "Dobře Jaku tak dobrou noc a hezky se vyspi." Popřála jsem mu a típla telefon. Pořád jsem seděla nahoře když Alice začala všechny svolávat dolů do haly a já začala tušit že můj čas vypršel.

Seděla jsem na gauči z jedné strany Rose a z druhé Emmettem kteří také čekali až se ve dveřích objeví první z nich. A opravdu během okamžiku se dveře otevřeli a dovnitř vstoupil Demetri a Felix. Opět mě překvapilo jak jsou jejich obličeje bledé ale přesto krásné jejich karmínové duhovky mě však stále děsili jako při našem prvním setkání. Za nimi se objevila Jane a Alec kteří doprovázeli Ara. Marcus a Caius měli svoji ochranku upíry které jsem už viděla před třemi lety ve Volteře ale neznala jsem jejich jména. "Carlisle, tak rád tě vidím." promluvil Aro na Carlisle jen co se rozhlédl po pokoji. "Taky tě rádi vidíme Aro." odpověděl Carlisle za nás za všechny. Všimla jsem si jak téměř všichni upírají své pohledy jenom na mě, když jsem si spočítala kolik jich je bylo mi jasné že sami nemáme šanci s pomocí vlků už by mohl být boj vyrovnanější ale nemohli jsme vědět jestli to jsou všichni, možná se někteří schovávají někde v lesích aby mohli využít moment překvapení a zničit nás kdyby se Aro rozhodl skoncovat to s námi. "Bello, ty mě nepřestáváš překvapovat nejprve tvoje dokonalá imunita vůči naším darům a teď dokonce čekáš dítě s upírem." Promluvil Aro tentokrát ke mě. Srdce mi bušilo jako o život a nám možná o život i šlo. "Ale nikde nevidím Edwarda to od něj není moc hezké že se opozdil." pronesl Aro a mě přišlo jako bych z jeho hlasu slyšela povýšenost a výsměch. Jako by moc dobře věděl, že Edward je pryč a nikdo neví kde je. Můj pohled zabloudil k Alici a docela mě zarazil její výraz, všichni se tvářili vážně ale Alice se usmívala, musela mít nějaké vidění ale teď se nedozvím jaké, budu muset počkat až tohle přivítání skončí a Volturiovi vynesou svůj rozsudek. Jenže pak už může být pozdě a já se stejně nedozvím co jí přimělo v téhle vypjaté chvilce k úsměvu. Dál jsme seděli v hale a poslouchali Arovu snahu o divadílko. Po chvíli se ale všechny pohledy upřeli někam za mě a já se bála otočit. Kdo tam mohl být, že by se do domů plného upírů odvážila smečka vlkodlaků nebo že by zbylá armáda Volturiových? Srdce mi bušilo jako o život až jsem se začínala bát že mi snad vyskočí z hrudi. "Omlouvám se Aro, že jsem se zdržel ale musel jsem ještě něco zařídit." ozval se za mnou známý hlas. Myslela jsem si, že jsem si ho vymyslela, že už jsem se zbláznila, slyším opět svoje hlasy. Jenže Aro mě vzápětí přesvědčil, že to není žádná moje halucinace ale holá skutečnost. "Edwarde, konečně si tady už jsme se báli, že nepřijdeš." Oslovil ho Aro. V tu chvíli jako by se moje srdce zastavilo. "Edward je tady..." mi najednou proběhlo hlavou...



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 JaniCZka JaniCZka | Web | 25. května 2009 v 18:41 | Reagovat

Edward!!!!!!! Joooo... Normálně se v tom psaní lepšíš! A vztah J & B taky dobrý, telefonát jsem přežila :D uklidňování atd... :)

2 twilight.team twilight.team | Web | 26. května 2009 v 15:55 | Reagovat

konečně je tu Edward, ale utnout to v nejlepším??? To snad ne!!!

3 4dd4 4dd4 | Web | 29. května 2009 v 19:01 | Reagovat

souhlásím s holkama, je to lepší, napínavější a hlavně to chce rychle další díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama