Proč nezůstat s tím kdo vás miluje, když ten koho milujete vy je pryč...

Prosinec 2008

Rozbřesk těšte se...

27. prosince 2008 v 1:30 | Ivetka |  Knihy
Na oficiálních stránkách egmontu se objevila nová oficiální obálka a můžete si tam taky přečíst první kapitolu oficiálního překladu.
Čtvrtá kniha Twilight série vyjde v českém nakladatelství Egmont poprvé 11.2. 2009

Tak to jsem nečekala....

27. prosince 2008 v 1:20 | Ivetk@ |  Twilight New
No tak to jsem fakt nečekala když jsme na ty fotky narazila tak jsem dost čučela...
































Ano, myslím to smrtelně vážně Rob je ostříhán skoro dohola...
Mno tak nevím jak bude vapadat Edwrad v druhém díle... ikdyž se fakt že ve druhém díle si Edwarda moc neužijeme

zdroj fotek: KLIK

Oheň a Led Kapitola 7. Vkl v pokoji

20. prosince 2008 v 13:43 | Ivetk@ |  MF Oheň a Led
Kaoni smileys Ahojky tak tady máte novou kapitolku trvalo mi to déle než jsem předpokládala ale doufám že se bude líbit... Už tady mohla bejt včera ale můj počítač se prostě rozhodl, že bude stávkovat tak jsem to musela odložit na dnešek...

Ráno jsem se vzbudila v Edwardově náručí. "Dobré ráno." usmíval se. "Dobré ráno" odpověděla jsem. "Budu muset do školy ale taky bych tady mohl s tebou zůstat." říkal mi. "Klidně jdi do školy já to tady zvládnu." odpovídala jsem. "Dobře tedy, ale odpoledne za tebou přijdu." usmál se a políbil mě na čelo. "Zatím se prospi." řekl a zmizel v pootevřeném okně. Zase jsem se zachumlala pod peřinu a spala dál. Probudila jsem se až spíš k obědu. Vstala jsem z postele a vydala se do koupelny. Potřebovala jsem sprchu ale musela jsem být opatrná, jizvy se nesměli namočit takže jsem se jen opláchla rychle osušila a sešla schody do kuchyně kde jsem hledala něco malého k jídlu a vydala se zase do svého pokoje. Zbývalo mi ještě spousta úkolů z minulého týdne tak jsem se rozhodla je napsat.
Byli asi dvě hodiny odpoledne, když před domem zastavilo stříbrné volvo. Slyšela jsem bouchnutí dveří a potom už stál Edward v pokoji vedle mě. Obejmul mě a políbil. "Tak jak ses dneska měla" ptal se. "Skoro celý den jsem spala a teď jsem se dala do psaní úkolů ale asi to odložím na neurčito." odpověděla jsem s úsměvem. Edward mě hladil po vlasech a já si opřela hlavu o jeho hruď, nechala jsem svým myšlenkám volný průchod. Toulala jsem se někde daleko u Jacoba. "Co když ho potkám, co budu dělat?" ptala jsem se sama sebe. Nevěděla jsem jestli se mám Jacoba bát nebo mu dát šanci všechno mi vysvětlit. Znala jsem Edwardův názor na Jacoba a potom co se stalo se jeho názor ještě zhoršil. Ti dva se nikdy neměli rádi ale dokázali se tolerovat teď už je ale všechno jinak, kdyby se potkali skončilo by to rvačkou to je mi jasné. "Bello... slyšíš mě?" volal mě Edwardův hlas odněkud z dálky. Začala jsem si uvědomovat, že nejsem sama, že je tu Edward semnou. "Co je to s tebou Bello?" ptal se znovu. Vzhlédla jsem a Edwradovi oči najednou jakoby bleskly pochopením. "Zase ten pes?" ptal se. "Já vím, že by mi ho nemělo být líto a měla bych se ho bát ale já v něm prostě pořád vidím toho Jacoba jakým byl dřív." odpovídala jsem. "Bello on tě skoro zabil a tobě je ho líto?" namítal Edward. Díval se na mě s nevěřícným výrazem na tváři. Jen jsme se dívali jeden na druhého a nebyli schopni dalších slov. "Bello..." povzdychl si Edwrad "Takhle to prostě nejde chápu že se v něm snažím vidět svého přítele ale on už není obyčejný kluk. Je to vlkodlak, vlkodlak který se neumí ovládat. Já vím že ode mě to zní dost zaujatě ale je to pravda tvoje jizvy jsou toho důkazem." namítal Edward dál. Dívala jsem se na něj a přikývla jsem. "Máš pravdu je to vlkodlak a neumí se moc ovládat ale pořád jet o můj přítel." snažila jsem se Edwardovi vysvětlit. "Nebudeme to dál řešit z dobrých důvodů by se ale měl držet dál o tebe aspoň dokud se neuzdravíš." řekl Edward. Jen jsem přikývla. Znovu mě obejmul a políbil na čelo. Sednul si do houpacího křesla a mě stáhnul sebou, posadil si mě na klín. Vůně vycházející z jeho kůže mě omamovala a jeho ledové rty které mi tiskl na spánek způsobovali, že moje srdce začalo být rychleji. Edwrad nechal moje srdce zase zpomalit a já se začala propadat do spánku. Posledních 14 dní jsem spala téměř pořád muselo to být kvůli těm antibiotikům které mi Carlisle předepsal. Pořád jsem byla tak strašně unavená a ospalá. V pátek se mělo ale všechno vrátit skoro k normálu.
Edward mě uložil do postele zabalil do deky a odešel, muselo to tak být protože když jsem se probudila už tam nebyl a já ležela v posteli. Charlie se na mě přišel podívat. "Bells, ty už nespíš? Jak ti je?" ptal se. "Už je mi docela dobře, zítra přijede Carlisle aby mě zkontroloval a pak už budu moc do školy." konečně pomyslela jsem si, už mě nebavilo být pořád zavřená doma. "Abych nezapomněl, máš tady návštěvu." oznámil mi Charlie a začal se usmívat. Z jeho pohledu jsem nemohla vyčíst kdo by to mohl být. Bála jsem se, že by to snad mohl být Jacob potom ale dveřmi proklouzla Alice. "Ahoj Bello." pozdravila mě. "Ahoj Alice." vítala jsem jí. "No děvčata já vás tady nechám samotné." pronesl Charlie a rychle zmizel za dveřmi. Moc dobře věděl, že Alice donesla návrhy šatů na svatbu a Charlie se chtěl vyhnout konfrontaci s návrhem na jeho oblek. "Tak jak vám chutnalo?" ptala se Alice s úsměvem. "Charlimu chutnalo moc jen pro příště mě upozorni." odpovídala jsem. Alice jen přikývla a začala vytahovat návrhy šatů na svatbu. "Tak mi ukaž šaty pro družičky." žádala jsem. Alice vytáhla list papíru na kterém byly dlouhé blankytně modré šaty na špagetových ramínkách, rozparky byli až ke kolenům. Nebylo co dodat ty šaty byly naprosto dokonalý. Dokázala jsem si představit jak krásně v nich budou Alice, Rosalie a Angela vypadat. "Jsou opravdu nádherné Alice." chválila jsem její práci. Seděli jsme u mě v pokoji ještě dlouho povídali jsme si o svatbě přeměně a mojí budoucnosti. V osm hodin se Alice zvedla a odešla domů s tím že Edward se co nejdřív vrátí. S Charliem jsme se navečeřeli a já šla pak do koupelny a pak do svého pokoje. "Bello... já se pojedu podívat na Billyho." volal na mě Charlie. "Dobře tati." odpovídala jsem Lehla jsem si do postele a čekala až Edward vleze oknem do mého pokoje. Slyšela jsem jak Charlieho auto naskočilo a odjelo. Venku něco zašustilo, musel to být vítr Edwarda bych neslyšela, ale stejně mi to nedalo. "Edwrade..." zašeptala jsem. Nikdo se neozval ale oknem se dovnitř dostal černý stín.
V pokoji se objevil Jacob a můj strach mi radil abych se od něj držela dál. "Co tady chceš?" ptala jsem se. Jacob se na mě jen upřeně díval. Vybavili se mi vzpomínky na naše poslední setkání. Bála jsem se, věděla jsem, že je to Jacob ale prostě jsem se bála. "Jacobe odejdi... jestli tě tady Edward najde..." Větu jsem nebyla schopná dokončit věděla jsem co by Edward udělal jen jsem nechtěla vidět jak to všechno dopadne. "Bello, neboj se mě já ti neublížím, opravdu dneska se mě bát nemusíš... prosím vyslechni mě." Prosil mě. Byla jsem v šoku pořád jsem jen opakovala aby odešel. "Drž se od ní dál." ozval se Alicin hlas od okna. Jacob po ní šlehl pohledem a Alice zasyčela. "Jacobe měl by si odejít, Edwrad tady bude za chvíli." radila mu Alice. "Jacob se jen usmál. "On pro mě není žádná překážka." Pronesl Jacob povíšeně. "Odejdi Jacobe, prosím." prosila jsem ho. "Bello já s tebou ale musím mluvit." řekl Jacob. "Já s tebou ale mluvit nechci, snaž se mě pochopit." odpovídala jsem se slzami v očích. Jacob se na mě podíval se zlomeným pohledem. "Takhle to nemůže skončit, to prostě nejde." naříkal Jacob. "Potřebuju čas." odpovídala jsem. Na jednu stranu mi bylo líto Jacoba takhle vyhodit ale co jsem měla dělat. "Ty drzé psisko." ozval se Edwardův nasupený hlas. Jacob na něho vražedně pohlédl. "Tak na to zapomeň, ona už nikdy sama nezůstane." odpovídal Edward na Jacobovi myšlenky. "Přestaň se mi hrabat v hlavě." křikl Jacob. Sledovala jsem celé tohle představení schoulená v rohu postele. Měla jsem strach z Edwardovi reakce nechtěla jsem je vidět se být. "Ona příjde sama a pak jí nebudeš moct bránit." pronesl Jacob a zmizel v otevřeném okně. Byla jsem strachy bez sebe jen jsem tam seděla a dívala do prázdna, všechno bylo tak živé, všechny vzpomínky viděla jsem to pořád před sebou a nedokázala jsem to dostat z hlavy. Bello... slyšíš mě?" ptal se Edward vyděšeně. Podívala jsem se na něj ale skoro jsem ho nevnímala, viděla jsem jak hýbe rty ale neslyšela jsem co říká. "Bello... vnímáš mě." ptal se znovu Edward a trochu semnou zatřásl, ale z mého tranzu mě nevytrhl. Pak se mi zatmělo před očima a omdlela. "Edwarde cítím krev." řekla Alice vystrašeně. "Musí okamžitě k nám domů." pronesl Edward.
Probudila jsem se u Edwarda v pokoji, Edward tam byl semnou a držel mě za ruku. "Bello, jak ti je? Strašně si mě vyděsila." říkal mi Edwrad. A já mu nedokázala nic odpovědět jako by mě opustila řeč prostě to nešlo."Bello řekni mi prosím aspon něco." prosil Edwrad. Dál jsem na něj upřeně koukala ale mluvit jsme dál nedokázala. Nebylo to bolestí ale strachem nebo spíš šokem. "Vezmu tě domů potřebuješ se vyspat ale hlavně musíš být opatrná." zdůraznil Edward. Jen jsem příkývla. Edward semnou v náručí doběhl k nám domů a uložil mě do postele. "Charlie je v ulici a pak tě půjde zkontrolovat já tady bude neboj počkám až odejde a vrátím se. " řekl Edward. "Bello já se vrátím neboj." říkal mi znovu. Jeho ruce museli povolit moje sevření kolem jeho krku. Políbil mě na čelo a zmizel. Slyšela jsem Charlieho auto i bouchnutí domovních dvěří. Přišel mě zkontrolovat jen nakoukl a zase odešel, pak se vrátil Edward a obejmul mě. Tehdy jsem si připadala opravdu v bezpečí. Musel si myslet, že spím ale já spát nemohla musela jsem myslet na to co se dneska stalo. Vzpomínky mi bránili se s Jacobem normálně bavit takhle to nepůjde, potřebuji čas a to jsem si myslela, že už je to za mnou a že to všechno zvládnu. Docela jsem začínala mít strach z návratu do normálního života. Bylo mi líto Jacoba ale ještě nejsem dost silná na to abych ho dokázala potkávat. A taky jsem věděla, že dnešní setkání si bude dávat Edward za vinu protože v tom vidí svojí neschopnost mě chránit. Celé se to moc zamotalo a já nevím co bude dál. Chce to čas usoudila jsem. Potom už mě začala přemáhat ospalost a já usínala v Edwardově ochranném náručí.

Pár obrázků Edwarda a Belli...

1. prosince 2008 v 22:33 | Ivetka |  Twilight Galerie
Po nevydařeném zápasu Bassebalu



Idilka

že by první polibek

U Cullenů doma


Na plese



Další Dollz panenky...

1. prosince 2008 v 22:21 | Ivetk@ |  Extra
Další můj pokus o vytvoření dollz panenky která by vypadala jako Bella co vy na to??
Co si myslíte mohla by to být Esme???
A můj poslední výtvor... Alice

Hlášky ze Zatmění

1. prosince 2008 v 22:02 | Ivetka |  Extra
"Nikdy jsem nemyslela, že přijde den kdy budu ochotná si proti tobě vsadit, Alice, ale je to tu." Bella

"Máš problém," řekla jsem pomalu s důrazen na každé slovo. "Obrovský problém. Rozzuřený grizzly ti bude připadat krotký jako beránek v porovnání s tím co na tebe čeká doma." Bella

"Možná by sis měla dovolovat na lidi své velikosti." Charlie

"Mohla bys mi prosím říct, na co myslíš? Než se zblázním?" Edward

"Dobře, že jsi neprůstřelný." Bella

"Opravdu sis zrovna dupla? Myslel jsem, že tohle dělají jen holky v televizi." Jacob

"Neměl jsem stejnou... výchovu jako moji adoptovaní sourozenci. Moje začátky byly úplně jiné." Jasper

"Už vím, jak si silný. Nemusel jsi rozbíjet nábytek." Bella

"Edward je jen člověk, Bello. Zareaguje jako každý jiný kluk." Angela

"Jsem opravdu rád, že tě Edward nezabil. Všechno je mnohem větší sranda s tebou okolo." Emmett