Proč nezůstat s tím kdo vás miluje, když ten koho milujete vy je pryč...

Oheň a Led Kapitola 3. Musí se uzdravit

2. října 2008 v 19:55 | Ivetk@ |  MF Oheň a Led
Kaoni smileysDalší kapitola snad se vám bude líbit...

Potom co mi Seth volal byl celý dům na nohou Esme a Rose připravili pro Bellu nové oblečení a můj pokoj zaplnilo všechno co bude ještě Carlisle potřebovat. Alice měla zatím držet Jaspera dál od Belli aby se neopakoval stejný incident jako při jejích osmnáctých narozeninách. Emmett mě nechtěl pustit samotného, bál se že bych mohl toho psa zabít a bál se oprávněně, měl jsem chuť ho zabít za to co Belle udělal. Carlisle si vzal auto a jel za námi do rezervace.


Ve vesnici bylo hotové pozdvižení, Bella ležela na zemi kde vedle ní seděl Seth zbytek smečky stál opodál jen Sam, Paul, Jared a Jacob chyběli. Stačil mi jediný pohled na její tělo a litoval jsem že Emmett přece jen nezůstal doma. Klekl jsem k Belle ale byla v bezvědomí, její čokoládové oči byli zavřené a její pořád usměvavá tvář stažená bolestí. "Jak jen jsem jí to mohl dovolit?" ptal jsem se sám sebe. Carlisle přijel chvíli potom co jsme tam my s Emmettem doběhli a hned začal Bellu ošetřovat. Emmett se mě snažil uklidnit ale já v hlavě slyšel myšlenky toho psa a můj vztek se stal skoro neovladatelný, chtěl jsem ho najít a roztrhat na kusy. "Edwarde." Bella se probudila a já byl v mžiku u ní, hladil jí po vlasech a držel za ruku. "Je mi to líto měla jsem tě poslechnout." Šeptala. Snažil jsem se jí uklidnit, dávala si to zbytečně za vinu. Potom opět začala ztrácet vědomí ale tentokrát to způsobil morfin který jí Carlisle dal aby zmenšil její bolest.


"Odvezeme jí k nám, tam se o ní budu moct lépe postarat." Řekl Carlisle. S Emmettem jsme Bellu položili na zadní sedadla auta. Věděl jsem na co myslí Billi a taky jsme mu odpověděl na jeho nepoloženou otázku. "Charlie se nemusí nic dozvědět, než se vrátí bude mít Bella jizvy skoro zahojené." Řekl jsem. Byl teď na nějakém policejním školení. Alice se mu zaručila, že se o Bellu postará a že bude bydlet přes týden u nás aby nebyla doma sama.


Doma jsme byli během deseti minut Emmett běžel napřed aby pomohl Esme a Rose. Já jel s Carlislem a nespouštěl jsem pohled z Belli nehybně ležící na zadním sedadle. Vyčítal jsem si, že jsem jí tam pustil ale copak by se něco změnilo kdybych jí to zakázal? Stejně by tam jela a mohlo by to dopadnout ještě hůř. Bellu jsme uložili do mého pokoje kde jí Carlisle musel zašít rány na zádech. Bylo to nesnesitelné celou tu dobu jsem tam byl s ní a pomáhal Carlisleovi kde se dalo. Dívat se na její rány pro mě bylo těžké, měl jsem chuť jít Jacoba opravdu zabít. Jenže mi bylo jasné, že až bude Belle lépe bude ho omlouvat. Sešít Belliny rány Carlisleovi trvalo snad celou věčnost, a když konečně skončil dal Belle další dávku morfinu aby rány tolik necítila a mohla se v klidu prospat.


Mohli být asi tři hodiny ráno když se Bella probudila, musela okamžitě poznala kde je a asi jí došlo i co se stalo. "Edwarde?" zašeptala. "Jsem tady Bello." Odpověděl jsem. Sednul jsem si vedle postele na zem a pohladil jí po vlasech. Chytla mě za ruku a nechtěla mě pustit. Její oči se zalili slzami. "Tolik jsem se bála, že tě už neuvidím." Vzlykala. Sklonil jsem se k ní a políbil jí do vlasů. "A já se bál, že jdu pozdě." Odpověděl jsem. Seděl jsem tam a díval se jak po jejích tvářích stékají velké slzy. "Neboj se teď už jsi v bezpečí a já už nikomu nedovolím aby ti ublížil." Řekl jsem. Otevřela oči a položila ruku na mojí tvář, určitě jí to muselo bolet a položil jsem svojí ruku na její. "Neměla by ses moc namáhat." Řekl jsem. Jen přikývla. "A co Charlie, jak mu vysvětlím ty jizvy?" ptala se? "Neboj než se vrátí budeš mít rány aspoň trochu zahojené a nebude ti to působit takovou bolest." Odpověděl jsem jí. "Teď by si měla spát musíš si odpočinout." Řekl jsem. "Dobře, ale zůstaneš tady semnou?" ptala se. V jejím hlase byl slyšet strach a její oči se zase zalili slzami, políbil jsem jí do vlasů a ujistil jí s ní zůstanu. Za chvíli Bella zase usnula a já tam jen seděl a díval se na svého anděla který teď musí zažívat bolest a já s tím nemohl nic udělat. Podstatné ale bylo, že přežije a všechno bude snad zase jako dřív.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JaniCZka JaniCZka | Web | 5. října 2008 v 0:33 | Reagovat

Kdy bude pokráčko? .. Máš ho sepsaný? :)

2 Ivetka Ivetka | 5. října 2008 v 13:48 | Reagovat

Pokračování už píšu ale ještě nevím kdy bude hotové...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama